Opět do přírody

Po dvou dnech strávených v Cagliary je na čase se vrátit do méně obydlených prostor. Města jsou sice pěkná, ale je tam moc lidí. Taková sobotní noc v Cagliary je zážitek. Ulice jsou nacpané tak, že se nedá projít. Namačkáno víc, jak v devadesátkách v českých dance clubech.

Při pondělním ránu tedy opouštíme město, než mu ale dáme definitivně valé, tak ještě navštívíme hrad San Michele, který se vypíná nad Cagliary.

Pak ještě do přírodního parku Molentargius, kde opět pozorujeme plameňáky, ledňáčky, volavky, kolpíky a pelikány.

Dále míříme k impozantním vodopádům Cascate di Lequarci, bohužel ne však v září, kdy není dostatek vody a místo dunící vody nacházíme lehce kapající potůček. Přesto ale stoupáme téměř neprostupným lesem v očekávání, bohužel však nic víc nenacházíme a jediná kapalina co tryská je krev z mých lýtek, když jsem prošel trnovým keřem.

No nic, jedeme dál, a to k městu duchů Gairo Vecchia. Město bylo opuštěno v roce 1951 po devastující povodni a od té doby chátrá. Jedná se asi o nejpůsobivější vesnici duchů na Sardinii, a to jich tu opuštěných je celkem dost.

Další zastávka je prehistorické pohřebiště "Hrobka gigantů z Olsona" staré téměř 4000 let. A dle archeologů je nejstarší na světě.

Pak ještě krátké večerní koupání v letovisku Santa Maria Navarrese.