Sardinia? What else?

Letošní plánovaný trip do pobaltí odkládáme, jeden anticovid test ok, ale řešit to na každych hranicích? To ne. Takže zpět k plánování a vymýšlím tu cestu alpama a to jak Rakouské, Švýcarské, Italské ale i Slovinské a jakmile je trasa téměř připravena, Slovinsko vyhlásí to samé jeko Pobaltí. WTF? Tak do třetice znovu od začátku.

Magic ball tentokrát označil za cíl cesty Sardínii Ok, proč ne. Příjemné podnebí i v září tak uvidíme.

Mapa cesty: https://www.travellerspoint.com/map/#/trip/1284106

Po několikerém přeplánování a posunu termínu konečně vyrážíme na letošní roadtrip. Tentokrát nestartujeme za hloboké noci ale lehce po obědě. D1 proběhla bez problémů, jen před tou zatáčkou mezi Prahou a Vídní se to trochu zaseklo. Po roce opět v Blavě, tentokrát ale žádný Uprising nebude protože ho sežral COVID, hotel jsem ale chytře rezervoval před rokem s variantou bez možnosti zrušení, takže i když je letošní cíl na jihozápadě vedou naše kroky na východ. Ale zase bude čas na to prohlédnout Pozsony trochu jinak.
Večer vyrážíme do centra a hledáme naši oblíbenou restauraci Urban House, během večeře se pomalu smráká a tak je čas jít nafotit pár večeních záběrů. Na pobřeží objevujeme ruské kolo, z něhož je super výhled na most SNP a bratislavský hrad. A zítra do ZOO.

Po dvou dnech v hlavním měste Slovenska vyřážíme ráno směr jih a překračujeme hranice do Rakouska. Na hranicích jen vizuální kontrola a bez zastavení se jede dál vstříct prvnímu cíli, a to hradu Lichtenstein na okraji Vídně.

Hrad se nachází v parku, který vídeňané využívají pro sport. Takže zde potkáváme mnoho sportovně oblečených lidí, kteří se snaží vzbudit zdravého ducha. Někomu se to daří dobře, něko vypadá že umřel již včera. Hrad sám o sobě není největší ale vypadá dobře. Pod hradem ještě nacházíme cache a pokračujeme.

Zastávka číslo dvě je na okraji Ossiacher See a to Domenig Steinhaus. Dům moderní architektury. Otvírá až ve tři, takže máme čas si udělat pár kýčovitých fotek jezera s Alpami na pozadí.

Dále pokračujeme jen kolem jezera k největší kolonii Makaků v Evropě. V Affenberg Landskron žije téměř 200 jedinců těchto primátů a procházka mezi nimi je opravdu zážitek.

Pak už jen na stejném kopci navštívit hrad a sjet dolů do Villachu na hotel. A zítra Itálie.

Poslední noc v Rakousku byla vyplněna hromya blesky, téměř celou noc kanonáda, která se od Alpských vrchů pěkně odrážela. Ráno nepršelo, takže odjezd byl klidný, ale po pár kilometrech se spustil extrémní liják a opět se začalo blískat. Tyto speciální efekty nás provázely až do Itálie. (Na hranicích nikdo).

Naše první plnánovaná zasttávka je Udine a cca 20 km před ní déšť ustal a objevilo se azuro. Parkujeme v centru a jdem prohlědnout staré město a ochutnat místní kávu.

Po necelých dvou hodinách se posouváme pak km jižně do městečka Palmanova. Nejjasnější republika benátská začala toto město budovat v roce 1593, původně jako pevnost proti útokům Turků. Palmanova má z obranných a vojenských důvodů tvar deviticípé hvězdy. Autorem tohoto návrhu je významný architekt Giulio Savorgnan. Na náměstí Piazza Grande si dáváme pizzu a přesouváme se do Benátek. Tedy do sousedního města Marghera, kde máme hotel a do Benátek jedeme místní dopravou. Polovina automatů na lístky, je z bezpečnostních důvodů zavřená, aby lide nenakupovali listky příliš blízko u sebe a proto se fronty na tu polovinu fungujících zdvojnásobily. "Chytré řešení." Nevymyslel to náhodou Vojtěch s Maďarem?

Prohlídka Benátek je zajímavá, cestování vodními busy je pro nás suchozemce trochu exotika. Je super že narozdíl od posledních let tu je opravdu málo lidí a člověk se nemusí tak mačkat. Jasně na turisticky exponovaných místech pár lidí je ale srovnávat to s dobou předcovidovou asi nejde.

Po dvou dnech v Benátkách nastal čas opět zvednou kotvu a pokračovat k Sardinii. Dnes skrze toskánsko, území vínu zaslíbené. Po necelých třech hodinách zastavujeme v Sieně. Siena je známá jako historické kulturní město s výborně zachovalým středověkým architektonickým dědictvím a Sienskou univerzitou, jednou z nejstarších univerzit světa. Centrum města je obklopeno několika branami, spojenými systémem hradeb. Za svou zachovalost vděčí také tomu, že během druhé světové války nebylo na rozdíl od většiny ostatních italských měst bombardováno. V Sieně si dáváme vyhlášené těstoviny a víno.

V původním plánu bylo dnes dorazit do Calcata Vecchia, kterou jsme minule vynechali, ale protože termály Saturnia jsou nezapomenutelné a velké lákadlo, tak jsme plán změnili a i letos navštívíme Saturnii. Cesta k ní vede přes toskánskou a to varianta první po dálnici, nebo vyhlídková trasa přes Montalcino, Monte Amiata a Abbadia San Salvadore. Volba jasná, jdeme se kochat.

Navigace se nejprve bránila a pořád se snažila nás zavézt na dálnici a možna by to bylo pohodlnější, opět jsme jeli po nezpevněných cestách tentokrát, ale motorová vana přežila bez uhony, dorazlili jsme do Saturnie a naložili se do termálná vody.